Skauting = přátelé, kamarádi, společenství.

Skauting = příležitost rozvíjet se; žít naplno, zábavně a zajímavě; pomáhat věcem kolem sebe k rozvoji; hledat směr pro svůj život; tvořit lepší svět tím, že vezmu vlastní život do svých rukou.

Skauting, to jsou dvě základní věci – dobrá parta a dobrá příležitost. Jednak skupina lidí, přátel, kamarádů – jednak příležitost žít život dynamicky, zaujatě a smysluplně. Skauting je celosvětově největší výchovné hnutí pro děti a mladé lidi. Umožňuje jim žít a dělat věci společně a staví před ně příležitosti, které jsou zároveň zábavou, hrou – a zároveň způsobem, jak poznávat nové věci.

Skauting dává do života řadu sociálních dovedností – schopnost mluvit před lidmi a schopnost naslouchat, schopnost být otevřený vůči druhým, schopnost spolupracovat, schopnost rozhodovat se – i brát v úvahu zájmy svého okolí. Skauting učí umět se o sebe postarat, brát život do vlastních rukou, převzít odpovědnost za to, co se se mnou a s mým životem děje. Ve skautingu se lidé učí hledat smysluplnost toho, co dělají – kam nasměrovat svůj život a proč. Skauting je příležitost vstoupit do dospělosti jako člověk, který ví o svých kvalitách i o tom, proč nebýt sám, proč být součástí týmu. Člověk, který ví, co chce, a aktivně jde za tím. Člověk, který může být pilířem společnosti.

Ve skautingu si člověk sáhne na GPSku i foťák, učí se dělat reportáže, slaňovat skály, vařit i sjíždět vodu na raftech. Ale to není důležité. Důležité je, co se člověk učí mimochodem přitom – že má cenu se o něco snažit. Že má cenu se zapojit. Že má cenu spolupracovat. Že má cenu být součástí věcí, ne pozorovatelem… Na skautingu je důležité to, že nejste sám, a to, že nejste pasivní – příležitost a parta, parta a příležitost.

 

Sdělení pro děti:

* parta kamarádů
* příležitost dobře se bavit, nenudit se
* příležitost prožívat nevšední zážitky, příležitost se pochlubit
* příležitost uplatnit se – záleží na tobě, na tom, co si myslíš, co děláš, co chceš
* příležitost být v celosvětovém společenství
* atd.

Sdělení pro rodiče:

* parta kamarádů, společenství lidí, mezilidské vztahy
* příležitost bavit se smysluplně
* příležitost získat důležité sociální dovednosti
* příležitost získat praktické dovednosti do života
* příležitost být součástí celosvětové organizace
* atd.

 

Úkolem a cílem skautingu je přispět k vývoji mladých lidí tak, aby rozvíjeli své tělesné, rozumové, sociální a duchovní schopnosti - a to prostřednictvím her, soutěží, závodů, zkoušek a manuálních zručností. Snažíme se, aby si naši svěřenci uvědomili sebe sama, aby zjistili, co se jim daří, co umí a co jim naopak moc nejde. Aby si uvědomili, že každý člověk je osobnost a je jedinečný.

Skauting je jedním z mnoha faktorů, které přispívají k rozvoji mladých lidí. Nechce nahrazovat rodinu, školu a jiné instituce, jen doplnit výchovný účinek těchto organizací.

Historie, rozdělení

Skauting můžeme rozdělit na dva základní směry, a to podle jejich zakladatelů: Robert Baden-Powell a Ernest Thompson Seton. Ernest Thompson Seton byl něco jako „předchůdce skautingu“. Již v roce 1902 vedl téměř 300.000 členné společenství - Woodcraft Indians. Jeho základem byla péče o harmonický rozvoj těla a ducha. Inspiraci hledal hlavně v přírodě. Pochází od něj obliba totemů a indických jmen.
V roce 1908 generál Robert Baden-Powell založil chlapecký skauting v Anglii. Jeho výchova vedla k čestnosti, smyslu pro povinnost, ke kázni, k úctě k hodnotám, bratrství, k mravní čistotě, k optimismu a lásce, k přírodě. Zavádí systém zkoušek se zajímavým obsahem. Praktický kroj i odznaky mají svoji symboliku. Postavil nový ideál dětství, založený na využití přirozených dětských zájmů a přání, i na potřebě sdružovat se do malých skupin, v nich si společně hrát a vykonávat smysluplnou činnost.

V roce 1910 sestra Roberta Baden-Powella , Agnes Baden-Powell, založila v Anglii dívčí skauting. Od tohoto roku (1910) skauting proniká rychle do ciziny - nejdříve do Chile, pak do Evropy - Německo, do USA. Po roce 1910 se šíří téměř ve všech Evropských zemích - Francie, Řecko, Nizozemí, Polsko, Rusko, Finsko, atd.


Roku 1911 se dostává i do Čech, kde Antonín Benjamín Svojsík zakládá chlapecký skauting. V roce 1915 založila sestra Milčicová dívčí skauting.

V dalších letech byl u nás Junák několikrát zrušen vládnoucím režimem (i přesto tajně přetrvával dál) a zase obnoven - naposledy v roce 1989.

Náš oddíl

Náš oddíl Střelka má své kořeny v roce 1990, kdy ho založila sestra Květa Kolomazníková - Květinka. První schůzka se konala u sestry Květinky v bytě. Oddíl měl 30 členek, ale neměl klubovnu, tak se scházel každou středu v 10 hodin u sestry Květinky, která holčiny rozdělila do dvou družin - světlušky a skautky. Jména a pokřiky si měly vymyslet samy. A tak vznikly první dvě družinky - světlušky jsou Zvonky a skautky Sněženky.

11.dubna 1990 konečně oddíl získal klubovnu na Lutopecké ulici 1392/40. Ke konci roku vznikla třetí družina, a to Jahody.

 

A od té doby se všechno rozjelo naplno. Následovaly více či méně úspěšné roky, klubovny se vystřídaly.
Před 5 lety jsme dostaly klubovnu na Palackého škole, kde sídlí i celé středisko. Před třemi lety se vystřídalo i vedení. Stárnoucí sestra Květinka šla do „skautského důchodu“ a vedení se ujala 20-ti letá Bára Lančová. Následující roky nebyly příliš úspěšné. Většina členů odešla a pak na svou funkci rezignovala i Bára - Papulka.

V oddíle jsme zůstaly pouze - Píšťa, Katka, Eliška a Smíšek. Tak si Píšťa se Smíškem udělaly vůdcovské zkoušky, které obě zdárně splnily, a vedení se ujaly samy.

A jak je to s námi teď?? V červnu roku 2005 dostalo středisko opět nové klubovny, a to na Purkyňově ulici č. 2773. Je zde skvělé zázemí pro děti - hřiště, zahrada, sprchy, záchody, kuchyňka a místnost na spaní plná matrací. Vedoucí oddílu je Michaela Svobová - Smíšek. Oddíl v současné době skvěle funguje, účastníme se různých skautských závodů, pořádáme své vlastní akce, přispíváme do novin a hlavně si užíváme života v partě dobrých kamarádů a kamarádek.